V Praze 6 se od roku 2014, kdy mě zastupitelé zvolili místostarostou, snažím, abychom tu společně nejen bydleli, ale hlavně žili. V prvním volebním období jsem se staral o místní vyhlášené školství, o kulturu, která tu byla trochu popelkou, a také o otevřenou radnici. Šlo o to, aby se radnice skutečně začala bavit se svými občany nejen před volbami, ale soustavně. Aby dala dostatečný prostor spolkům a jejich názorům, aby byl slyšet každý, kdo s něčím podnětným přichází. Tak vznikl populární Nápad pro Šestku či žákovský parlament, tak přišel na svět populární Festival ambasád: Food and Culture, z podobné potřeby vznikla kulturně společenská platforma Šesťák na Vítězném náměstí.

V následujícím volebním období jsem po roce 2018 dostal na starost také správu majetku a hospodářskou politiku a usiloval o to, abychom měli transparentní hospodaření včetně naší jediné akciové společnosti SNEO, která se stará o správu majetku, část zeleně, investice městské části či provoz plaveckého areálu Petynka, kterému jsme vyměnili bazénovou vanu, opravili šatny atd. Zastavili jsme výprodej strategického majetku Prahy 6, uvolněné byty a nebytové prostory jsme opravovali a vraceli zpátky na trh, podporovali jsme výstavbu nových obecních bytů: startovacích, i těch městských.

Míříme do další čtyřletky, v níž bychom rádi dotáhli dlouhou řadu rozpracovaných projektů, a to nejen v oblasti školství, zdravotnictví, sociální péče a správy majetku, kterých je opravdu mnoho. Jako radní pro kulturu, sport a volný čas a bezpečnost, kterým mě zastupitelé zvolili v roce 2022, bych osobně rád dotáhl do finiše transformaci bývalé nádražní budovy Praha-Bubeneč na nové centrum kultury, sportu a volného času „Stanice 6“. Také budu usilovat o to, aby městská část přidala do sportování dětí a mládeže dvojnásobek prostředků, které do nich dává dnes. To je velké téma.

Poslanec

V poslanecké sněmovně jsem si za jádro svého působení vytkl posilování nezávislosti médií veřejné služby – tedy Českého rozhlasu a České televize, nastavení jejich trvale udržitelného financování, ale taky kontroly prostřednictvím Nejvyššího kontrolního úřadu, který na hospodaření ČT a ČRo zatím nedosáhne. V době, kdy privátní média skoupili oligarchové nikoli kvůli zisku, ale kvůli ovlivňování veřejného mínění, význam médií veřejné služby pro udržení parlamentní demokracie v téhle zemi prudce stoupá. Stačí se podívat do Maďarska, nebo do Polska…

Kulturní veřejnosti a aktérům kulturního provozu v České republice jsem osobně slíbil, že do roku 2025 bude ve státním rozpočtu na kulturní provoz připraveno 1 %, a to bez transferu církvím. Nebude to vůbec snadné, protož podobný slib dalo několik vlád před námi, ale svůj slib nikdy nedodržely. A já si stojím za tím, že sliby se dodržovat musí. I proto jsem připraven investovat veškerý svůj vliv ve sněmovně, aby konečně vznikl institut veřejných institucí v kultuře, který ředitelům současných příspěvkových organizací, kteří o to stojí, rozvázal ruce a umožnil jim operativnější řízení divadel, orchestrů a dalších uměleckých těles.

Byl bych rád, aby jednou vzniklo Ministerstvo kultury, cestovního ruchu a kreativních průmyslů, aby to bylo ministerstvo velké a silné, s vysokým rozpočtem i společenským kreditem. Podobně jako třeba ve Francii, kde je o něj při sestavování vlády mezi aktéry rvačka.

Pražský chodec

No a nakonec ten „Pražský chodec“. Jsem od narození Pražák, Pražák jako poleno a rád chodím pešky. Pocházím z Prahy 6, konkrétně z Bubenče. Porodnice v Rooseveltově ulici byla už dávno zbourána a jiná tu není, takže nás, originálních rodáků, pomalu ubývá. Možná proto jsme na svůj původ tak hrdí.

Od nás z Bubenče a Dejvic jsme zvyklí chodit do centra města přes Pražský hrad. Proto jsme společně se senátorem za Prahu 6 Jiřím Růžičkou napsali už tři dopisy prezidentovi Zemanovi, aby se zasadil o odstranění zátarasů a plošných kontrol při všech vstupech do areálu, jako bychom byli ve válečném stavu. V téhle slovní bitvě o svobodu pohybu nemůžeme prohrát. Je to jen otázka času a důslednosti.

Mám rád pražské klima, nejen to v Praze 6, ale třeba i na Malé Straně, na Starém Městě, na Letné, nebo na Vinohradech. Mám rád pražské kavárny a pekárny, mám rád zdejší kulturní milieu, čistou a rychlou veřejnou dopravu, volně pobíhající psy, tam, kde to jde… Mimochodem: v Praze mám rád všechna roční období. Nejvíc ale začátek jara a také září a říjen. Když se povede slunečný podzim, je v Praze opravdu nádherně.

Žiju tu rád a snažím se, aby měla Praha vlídnost a šarm, aby byla kulturní, aby se nebála vrátit do své bohaté historie bez cenzury. Aby byla čistá, bezpečná, zelená, vlídná k přespolním i místním. Aby byla jedním z nejlepších míst k životu, kde budou rády žít naše děti, až vyrostou, i když si budou moct vybrat z mnoha míst na této planetě.

Když se bavíme o tom, čím by Praha měla být na mapě Evropy, odpovídám celkem bez zaváhání: koncertním sálem Evropy. Podobně, jako se Vídeň rozhodla před více než třiceti lety, že se chce stát galerií střední Evropy a za tímto svým cílem vyrazila. Chybí jen málo: domluvit se a vydat se na dlouhou cestu. Projekt Vltavské filharmonie už se v Praze docela dlouho rodí. Rád bych tam šel s dětmi na zahájení Pražského jara. Asi už v tu dobu budou dospělé, ale to nevadí.