Čtyři otázky k vyjednávání pražské koalice.
Jak jste spokojený s výsledky vyjednávání pražské koalice?
Musím říct, že velmi. Když si vybavím, z jaké pozice jsme v polovině června loňského roku startovali a jaké všechny překážky jsme museli překonat, považuji výsledek za opravdu velký úspěch.
Starostové a nezávislí dostali v radě města dvě místa, na starosti budou mít územní rozvoj a školství a sport. Jsou to ty gesce, o které STAN stál? A pokud ano, proč?
Předem bych rád vypíchl, že z pěti zastupitelů zvolených za STAN v komunálních volbách jsou čtyři ve výsledné dohodě velmi exponovaní. Lídr kandidátky Petr Hlaváček dokonce zůstal jako jediný člen bývalé rady nejen ve své kanceláři, ale především ve své gesci. To považuji za největší úspěch našeho vyjednávání, protože územní rozvoj, aby mohl přinést výsledky, potřebuje kontinuitu více než jednoho volebního období. Od začátku jsme usilovali také o gesci školství a sportu, které se ujme Antonín Klecanda, mimo jiné proto, že máme v osobě Vladimíra Balaše stejného gesčního ministra. Jako velmi výhodnou vidím i pozici právničky Kateřiny Arnotové jako uvolněné členky Výboru pro legislativu a veřejnou správu, neboť Praha potřebuje pomoci s celou řadou zákonů, které blokují její rozvoj, a my jsme ve sněmovně pro tuhle potřebu přirozeně k dispozici. Davidovi Procházkovi bude Výbor pro IT, Smart City a eGovernment taky nepochybně sedět. Paní architekta Zuzana Hamanová pak bude svou zkušeností v územním plánování oporou Petru Hlaváčkovi. Jak říkám, výsledek vyjednávání je optimální, snad i proto ho vedení kraje podpořilo všemi třiceti hlasy.
Proč trvalo tak dlouho a jak k vyjednávání přistupoval STAN?
Myslím si, že jak na straně koalice Spolu, tak tandemu Pirátů a Prahy Sobě byla mnohem větší volební očekávání, než jak to nakonec dopadlo. A že jsme minimálně polovinu času spálili tím, než si obě strany připustily, že jejich představy v den voleb vzaly za své. My jsme v tom vyjednávání působili jako modré přilby, jako takový malý expediční sbor mírových sil OSN. A všem jsme stále dokola trpělivě opakovali, pojďme se dohodnout, naše požadavky jednání určitě nezablokují, trpělivost Pražanů není bezmezná a průtahy poškozují jméno všech aktérů i politiky jako takové. My jsme chtěli koalici na vládním půdorysu, ať už s účastí Prahy Sobě, nebo bez ní, protože tak znělo celkem naléhavé zadání z vedení STANu. Myslím, že pan starosta Čižinský, který Prahu Sobě založil a pevnou rukou řídí, to nakonec překombinoval a černý Petr zůstal v rukou jemu.
Může takhle „složitě“ stavěná koalice skutečně vydržet?
My máme v radě mírotvorce Petra Hlaváčka, který je člověkem dohody, posíleného o to, že žádné uskupení nemůže přehlasovat zbylá dvě. Svorníkem by měl být také zmíněný vládní půdorys, který Praze dává naději na přímou komunikaci s vládou, neboť řada projektů má celostátní význam. Třeba dobudování metra D, obou pražských okruhů nebo třeba Vltavské filharmonie. Na nich by se měl nepochybně finanční i strategickou podporou podílet i stát. Pak jsou tu zmíněné zákony, které brzdí rozvoj Prahy a s nimiž se my ve sněmovně můžeme pokusit hnout. No a ostatní se samozřejmě teprve uvidí. Jak rád připomínám: Politika je vždycky těžký adrenalin a není úplně pro každého.
Odmítli jsme záměr vybudovat v Šáreckém údolí sportovně-rekreační ...
