Aby se ulice, v níž žiji, jmenovala Setniny Nazdar po první jednotce zformované na začátku 1. světové války z československých dobrovolníků v roce 1914 ve Francii, by se mi moc líbilo. Nota bene, když dnešní název N. A. Někrasova pochází ze servilní vlny „rusifikace“ v roce 1952, z doby justičních vražd a nejhorších let komunistické totality. I když byl N. A. Někrasov jen romantickým básníkem poloviny 19. století a s ruskou hrůzovládou století následujícího neměl nic společného. Stejně tak bych byl raději, kdyby se ulice vedoucí podél radnice Prahy 6 jmenovala jako v době svého zrodu Dostalova po prvním padlém důstojníkovi československých legií, a ne po ruském zkušebním pilotovi Čkalovi. Máme tu paměť divokého 20. století, kterou udržují při životě vedle četných pamětních desek také názvy ulic, náměstí i parků. Je mi jasné, že podobné změny nemají smysl bez přirozené podpory veřejnosti. Proto přicházíme s velkou pouliční výstavou. Abychom vyvolali veřejnou debatu a odpověděli si na otázku, zda by nestálo za to vrátit se k některým původním uličním názvům. Za mne: Stálo.
Předchozí článek
Úspěch ANO jsem čekal. Piráti měli svou hru ...
Další článek
