V současné době mají kulturní instituce nejčastěji formu příspěvkových organizací. Takové řešení je však dlouhodobě kritizováno, neboť neodpovídá potřebám efektivního řízení a hospodaření těchto institucí. Jako problematické aspekty lze zmínit v prvé řádě velmi úzký vztah příspěvkových organizací a jejich zřizovatelů, jimiž jsou organizační složky státu či územní samosprávné celky, dále pak omezené zapojování veřejnosti do správy těchto institucí a v neposlední řadě nemožnost společného financování státem a územními samosprávnými celky za předem sjednaných podmínek.
Debaty o vyřešení těchto nedostatků se vedou již od devadesátých let, intenzivněji po roce 2000. Poslední takovou snahu představuje senátní návrh z roku 2016. Poté, co byl schválen Senátem, vydala vláda nesouhlasné stanovisko odůvodněné především nedostatečnou připraveností návrhu a pochybami o souladu s právem EU. Zákon byl i přesto zařazen na program schůze Poslanecké sněmovny, nicméně k jeho projednání nikdy nedošlo.
Vytvoření alternativy pro příspěvkové organizace je tak naším dlouholetým dluhem vůči institucím působícím v oblasti kultury. Po takovémto zákonu, který dnes předkládáme, volá kulturní obec už bezmála 30 let a ve svém vládním programu ho slibovalo několik předchozích vlád.