Na Slovensku právě v přímém přenosu sledujeme rozborku státu a pokus o jeho podmanění ze strany mocenské kliky kolem současného premiéra Roberta Fica. Stačily jedny volby a Slovensko se veze na maďarské skluzavce do předpeklí. Recepty, jak ochromit, nebo ještě spíš ovládnout klíčové instituce demokratického státu, může Robert Fico okopírovat od Orbána či Kaczyńského.
Minimálně na maďarském příkladu můžeme vidět, jak jednoduché je hacknout stát a postrčit ho na autoritářskou trajektorii. Maďarsko už dávno nemá nezávislé soudnictví ani média veřejné služby a dokonce ani ta soukromá. Všechno kontroluje Orbán, který se poté, co v roce 2002 na dlouhých osm let skončil v opozici, rozhodl, že pro návrat do premiérského křesla a jeho udržení udělá cokoli.
Český ústavní systém je robustnější a má víc závlaček a protivah. Autoři současné ústavy do ní naštěstí zabudovali druhou komoru parlamentu – tedy Senát, který už několikrát obstál v těžké zkoušce a pomohl udržet parlamentní demokracii u nás v té podobě, v jaké ji dnes známe a ctíme. Máme tu sebevědomý Nejvyšší správní soud a také Ústavní soud, který neváhal několikrát zrušit pokusy proměnit český poměrný volební systém ve většinový s cílem eliminovat menší parlamentní strany. A nedávno dal zapravdu parlamentní proceduře naší koalice, když konstatoval, že obstrukce neznamená permanentní destrukci, a že každá demokraticky zvolená vláda má nárok vládnout.
Média veřejné služby – Český rozhlas a Česká televize v ústavě zakotvena nejsou. Význam pro zachování parlamentní demokracie v České republice ale mají podobný a možná i větší. Společnost je totiž roztrhaná do bublin, které se uvnitř utvrzují o svých pravdách (často velmi bizarních) a navzájem spolu nekomunikují. Komerční média jsou často pod kontrolou oligarchů a témata, s nimž přicházejí, z různých důvodů předem selektují. Nejvyšší důvěru spolu s velmi solidním zásahem – i v evropském srovnání – má právě Český rozhlas a Česká televize, které se v posledních letech vyprofilovaly jako lídři trhu. Aby mohly kontrolovat politiku, byznys i ostatní veřejná témata, musejí být silná, sebevědomá a hlavně nezávislá.
První krok už jsme v tomto ohledu udělali, když jsme coby Poslanecká sněmovna přepustili třetinu volby do mediálních rad Senátu, který bývá od vládní většiny ve sněmovně obvykle vzdálenější. Druhý krok je těsně před námi. Musíme navýšit poplatky za vysílání ČT a ČRo, aby se alespoň částečně přiblížily hodnotě z roku 2005, respektive 2008, kdy byly naposledy stanoveny. Musíme rozšířit okruh plátců i o domácnosti, které vysílání sledují na jiných zařízeních než na televizních obrazovkách. A měli bychom dostat do příslušného zákona tzv. indexaci neboli automatické zvýšení o inflaci např. jednou za tři roky. Je to důležité pro zachování společenské role obou zmíněných médií. Starostové jsou jasně pro.
Čeká nás lítá bitva. Držme si palce.
Jsou sochy ve veřejném prostoru důležité?
