Každý musel při hledání shody ustoupit, u nás to bylo pravidelné navyšování poplatků

V debatě o tom, jak se nadále mají financovat veřejnoprávní média, zvítězila cesta zvýšení koncesionářských poplatků. Pracovali jste na tom v koaliční poslanecké skupině rok. Jak tento závěr vznikl?

Klíčové je, že zůstanou koncesionářské poplatky. Evropou prošla populistická smršť, kdy vlády měly ambici rušit je a převádět financování pod státní rozpočet, což je úplné popření principů médií veřejné služby. Ve chvíli, kdy je financování navázáno na státní rozpočet, je také navázáno přímo na vládu a na její rozhodnutí. Druhý klíčový moment byl, že se nám už v takzvané malé mediální novele podařilo rozdělit volbu radních mezi sněmovnu a Senát. Původně jsme měli ještě ambicióznější představy, ale zůstalo alespoň něco. Obě komory obvykle bývají promíchané a velmi pestré, což znamená, že se nemůže stát, aby přišla vláda, odvolala parlamentem celou mediální radu – ať už Českého rozhlasu nebo České televize – a navolila do nich své lidi.

Jaké byly ty ambicióznější plány vás jako mediálního experta Starostů?

Receptů byla řada. Nejdřív jsme se senátorem a autorem původní mediální novely Davidem Smoljakem mluvili o tom, že by polovinu volil Senát a polovinu sněmovna, pro což v dolní komoře nebyla podpora. A pak jsou tzv. bavorské modely, ve kterých existují vyjmenované instituce, a každá z nich dodává svého adepta. Návrhů bylo v posledních patnácti dvaceti letech obrovské množství – a právě proto, že bylo hodně alternativ, nikdy se nikdo na ničem nakonec nedohodl. Tudíž fakt, že došlo ke shodě na malé i velké mediální novele, považuji za velký úspěch, i když se normy mé původní představě blíží třeba ze 70 procent.

Co vám v ní chybí?

Mně i Starostům v dohodě chybí indexace poplatku, která by například jednou za tři roky zvedla jeho výši o inflaci, případně pokud by inflace přerostla 15 procent dřív než za tři roky, navýšila by se automaticky. Aby k debatě, kterou jsme teď rok vedli, za deset patnáct let nemuselo dojít znovu, protože peníze ztrácejí vlivem inflace hodnotu. Některá budoucí politická reprezentace bude ve stejné situaci a je otázka, jestli bude mít vůli podpořit média veřejné služby. Ptal jste se, proč jsme šli cestou navýšení. Myslím, že jsou důležité dva principy. Jednak zvednutí poplatků, které zdaleka není o to, co „sežrala“ inflace – ono je to v podstatě téměř na polovině tehdejší hodnoty z let 2005, 2008, čili ono zvýšení by muselo být razantnější. Ale vzhledem k tomu, že došlo také k redefinici přijímače, tedy že nově budou platit i domácnosti, které nemají televizi, ale mají počítač nebo chytrý telefon, přibude nějakých 200 – 300 tisíc domácností. A to je další multiplikační efekt, který oběma institucím přidává.

Zmínil jste pravidelné navyšování o inflaci, které neprošlo – s tím, že nějaká budoucí politická reprezentace bude o zvýšení koncesionářských poplatků debatovat znovu. Jde tedy tvrdit, nezávislost médií bude posílena, jak zaznělo na tiskové konferenci, když se v určitém momentu budou média muset opět obrátit na politiky?

Opravdový zájem dostat do novely indexaci jsem měl asi jenom já; u ostatních byl vlažný, anebo žádný. U výsledku můžeme mluvit o zajištění dlouhodobého financování, ale ne o trvale udržitelném financování. Navýšení je nicméně nyní i tak docela razantní a pro média jde o příležitost vytvářet si pár let rezervu, kterou budou později rozpouštět. Odhaduji, že jde o krok na tři volební období, možná na čtyři. Jsme někde mezi 12 a 16 lety, než se média dostanou do podobné situace, v jaké byla nyní. To bude někde okolo roku 2038. A je otázka, jak bude vypadat mediální trh, jak velkou roli v něm budou hrát online média, jestli se úplně nepřeformátuje mediální terén a s ním celá společnost.

Proč se nepovedlo kolegy přesvědčit o indexaci?

Ta shoda hledala poměrně složitě. Zdá se, že tahle ambice, s kterou jsem do jednání vstupoval, byla příliš vysoká. Nevím, jak bych na to lépe odpověděl. Cítil jsem se v tomhle segmentu trošku osamocen.

Vysvětlovali vám, proč ji nechtějí?

Každý to viděl asi trochu jinak, ale vynášet detaily z jednání nechci. Máme vládu, která spojuje pět subjektů, které jsou relativně rozdílné. Názorově drží samozřejmě opozice pohromadě a stejně tak i mediální skupina poslanců, která novelu připravila. Názorový mix v jednotlivých stranách je nicméně zároveň velmi pestrý – a abychom dosáhli alespoň téhle shody, každý musel ustoupit v něčem. My jsme ustupovali v indexaci.

Když zmiňujete opozici. Navýšení poplatků a rozšíření poplatníků má platit od 1. ledna 2025. Není to vzhledem k sněmovní praxi posledních dvou let nerealistické? I malá mediální novela se schvalovala měsíce.

Mediální novela se schvalovala skutečně dlouho, ale vždy jde o to, s jakou razancí do toho koalice vstupuje. Myslím si, že během toho roku a tři čtvrtě, co jsme v Poslanecké sněmovně, jsme se už naučili s obstrukcemi pracovat a našli jsme cestu, jak je překonat. Je to samozřejmě krvavé, trvá to dlouho, je to únavné, mě osobně nebaví sedět ve sněmovně do dvou do rána, ale strategicky jsme na tom líp než na začátku.

Proč se poplatky navyšují zrovna o 25 korun u televize, respektive o 10 korun u rozhlasu?

Jednak byly nejrůznější návrhy, samozřejmě jsme diskutovali i s vedením České televize a Českého rozhlasu, s jejich mediálními radami a známe relativně dobře jejich finanční situaci. A když jsme dopočítávali, co souběh jednotlivých parametrů udělá, došli jsme k těmto číslům. Kdybyste v tom ale hledal exaktní postup, asi jej nenajdete.

Žádné propočty za tím tedy nejsou?

Máme poměrně přesné propočty výsledného navýšení, tedy toho, co by měly udělat. V České televizi se výběr z koncesionářských poplatků – a zdůrazňuji, že nejde o zvýšení rozpočtu – zvedne z 5,7 miliard asi o 1,4 miliardy. U rádia je to ze dvou miliard výběru na 2,6 miliardy.

Velká mediální novela počítá i s rozšířením definice poplatníků. Nově budou platit i ti, kteří nemají televizi nebo rádio, ale telefon a počítač. Na dotaz, zda je ošetřeno, že se z těchto lidí skutečně stanou poplatníci, odpověděl ministr kultury, že v Česku se poplatky odvádí disciplinovaně. Tohle je ale přece nová skupina…

Na to nedokážu úplně přesně odpovědět. Na jedné straně máte zdroj, že někdo odebírá elektrickou energii, a to pro vás definuje domácnost. Tu, která doposud neplatí koncesionářský poplatek, oslovíte a pak jsou dvě možnosti. Buďto se přihlásí a začnou platit s tím, že přijímačem je pro ně i jakýkoliv chytrý telefon nebo notebook, anebo dojdou na poštu a napíší čestné prohlášení, že žádný takový přístroj doma nemají. A věc je vyřešená. Vy říkáte, že disciplinovanost české veřejnosti jako docela vysoká, já si myslím, že princip, který je založený na vzájemné důvěře, je docela dobrý způsob, jak nikomu nic nevnucovat. Nikdo nemůže rozrážet dveře, zavádět kontroly nebo něco takového.

A pokud má domácnost čtyři chytré telefonu a dva počítače, stále tedy platí jeden poplatek?

Ano, to je velmi důležitý detail. Představme si seniora, který sice má starý telefon, ale zase má pravděpodobně televizi. A naopak mladou domácnost, která si již televizi nepořídila, ale sleduje vysílání – což znám ze svého okolí. Rozšíření definice přijímače je jakási mezigenerační solidarita. Doposud táhnou poplatky domácnosti věkově přes 50 let. Nyní se do financování zapojí také mladší generace.

Kdy by měla být novela v paragrafovém znění?

Text je hotový a jde do mezirezortního připomínkového řízení. Uvidíme, co nám řeknou další ministerstva; to nedokážu odhadnout. Doufám, že bychom novelu měli začít projednávat ještě letos. Zdůraznil bych ještě jednu věc, o které mluvil Jakub Michálek, tedy že televize a rozhlas budou podléhat kontrole NKÚ. Ale to znamená úpravu definice, která je napsaná v ústavě a kterou tedy bude nutné otevřít. Ale to už je jiná věc než velká mediální novela.

Zdroj: Respekt, autor František Trojan, 6. 9. 2023. Rozhovor si můžete přečíst také zde.